Echinová Bonnie podle Swoon

Někdy je fajn být členem nějaké komunity. A jedna z takových komunit vznikla kolem Swoon střihů kabelek. Ač nejsem typ, který mění kabelky a vlastně mi stačí jen něco malého na peněženku a deštník, tak jsem vědomě podlehla.
Co to je vědomé podlehnutí? Davová psychoza v různých skupinách funguje. Jedna si koupí coverlock určité značky, pak další a pak se to spustí jako lavina. Toto je pro ilustraci. Protože profesí pracuji s vědomým pohybem, tak si tyto procesy uvědomuji a vždy si zodpovím, zda se chci nebo nechci nechat strhnout.
Rozhodla jsem se,  že ano, a že pár těch tašek ušiji (budou dárky :-)) a koupím střih, abych se i já mohla pochlubit a byla tak členem dané komunity, přestože všechny modely dokážu konstrukčně zvládnout i sama. Málo spánku a hodně jiné práce a počáteční nadšení opadlo, už bych členem být ani nemusela. :-) Ale když už jsem něco začala a ráda šitím odpočívám....
A tak se stalo, že jsem měla chvíli času a velkou chuť šít, protože jsem potřebovala zregenerovat po psychicky náročném synově pobytu v nemocnici.
No, nestihla jsem ušít celou tašku hned a pak už zase nebyl čas a ani pořádně chuť. To tak u mně už je, že musí být oboje, jinak nešiji. Tašku jsem šila 3 měsíce. Stále jí chybí popruh, ale na ten dojde asi až na jaře. Ten kožený se dá případně také použít.
Swoon tento model má šitý, že jedna půlka je barevná, jedna jednobarevná, dole jednobarevný pás. Opravdu to vypadá dobře, ale já jsem k tomu echinu nic do kombinace neměla. Měla jsem koženku, ale pocitově jsem nedokázala dát koženku ke lnu. Stačil ten kédr.

Léto na podzim s Nani Iro

Vždy jsem toužila na léto po šatech z gazoviny, protože si pamatuji, jak jsem jedny takové podědila v nějakých 15ti letech a byly skvělé. Dokonce bych řekla nadčasové a nosila bych je i teď, jen netuším, kde jim je po těch letech konec.
Když jsem pak uviděla, že se dá gazovina koupit, byla jsem nadšená. Cena mě trochu trápila a pak Veselá Jehlička končila s eshopem a já tuto látku mohla koupit ve výprodeji.
Chtěla jsem úplně jednoduchý střih a ten se mi zalíbil v knize Everyday Style od Lotty Jansdotter. Zrovna před 2 dny jsem zjistila, že ji prodává také eshop www.sitiniti.cz. Já jsem si ji kupovala na www.bookdepository.co.uk někdy na jaře.

Garance Doré, Anna Bond, Morgan Papers

Potřebovala jsem krabičku na zeď krytou shora. Měla jsem tři představy. Použiji jednu dřevěnou, kde se přední strana vysunuje do strany, pak se mi líbila jedna od Bloomingville, ale byla moc velká a ta cena..., pak vyklápěcí přední strana. Má dřevěná slouží dobře a další jsem na eshopech nenašla. Ale došlo mi, že by se vhodná krabička dala vyrobit. Představ jsem měla hodně. Najednou jsem doma uviděla krabici, která se otevírala nahoře a říkala si, že ji stačí jen polepit. Nabízela se tapeta s geometrickým vzorem, která byla doma. Pak se stalo, že jsem náhodně našla nové papírnictví Morgan Papers a tam se mi líbilo vše a chtěla si něco koupit. Ale co koupit, abych to zároveň mohla dobře využít. :-), přece jen jsou to pro mou peněženku dražší produkty. A v tom mi to došlo. Balící papír, kterým polepím krabici.
Mám ráda jednoduchý styl, geometrii, ale asi pro tu rovnováhu, občas propadnu motivům flory a fauny (např. by Myyna :-)). Takže naše spíše pánská domácnost si bude muset zvyknout na jeden romantický prvek. No, možná jsem mohla koupit decentnější, který se tam také nabízel, ale když mě ty barevné dostaly.
Ještě k Morgan Papers. Zastupují Rifle Paper Co. a ti nabízejí i Garance Doré, takže její ilustrace budou dostupné i u nás a některé věci v eshopu už mají. Škoda, že ten můj oblíbený obrázek je už v USA vyprodaný. No, ale zároveň se mému srdci zalíbila i Anna Bond. :-)

A teď už několik fotek krabičky. Foceno večer. A nevím, jak to dělám, ale mé fotky nikdy nejsou ostré. Jednou jsem fotila čokoládové košíčky a pak si vzal do ruky foťák můj bratr a to se nedalo srovnat. Takže i bez zrcadlovky se dá fotit pěkně, jen já to stále nějak neumím. Že bych to svedla na oči. :-) Štve mě to.

Krabici jsem nejdříve polepila bílým tvrdým papírem, aby byla pevnější a neprosvítaly nápisy. Nahoře jsem některé části odřízla a vzniklo víko, které jsem polepila zbytkem samolepící tapety, kterou jsme měli doma a přidala jsem poutko stužky, aby se dalo víko otevírat. Tento balící papír je matný, dostatečně tuhý na balící papír a velmi dobře se s ním pracovalo.

 

 

ještě jsem si vzala tento, ale padly mi do oka i další. :-) Zdroj fotky: zulily

Hvězdy

Loni jsem měla asi nějakou úchylku. Možná už předloni. Nějak mi ten čas jinak běží.

Nakoupila jsem spoustu látek s hvězdami. Asi je to mé dítě hvězdné. :-)
A protože momentálně roste a roste, tak je nutné šít i tepláky. Tady jsou první.
Látka hvězdy: výrobce Znok.

Vážky

Také něco i pro mě. :-)

Malý princ

Poslední měsíce moc času na šití nebylo, a když se našla chvilka, tak třeba stávkoval stroj. :-) Mám tady štos nastříhaných věcí, pro případ, kdy se takové chvilky najdou.

Látku s Malým princem jsem chtěla dlouho. Nakonec se mi povedlo ulovit jen 30 cm. S focením, kdo občas mrkne, ví, že jsem na štíru a neuměla jsem dobře zachytit barvy. K mému překvapení, vše ladilo (obj. po internetu není vždy jednoduché),  i když na fotce to tak nepůsobí.

PS: malý nešvar, který mi vadí, ale bude přetrvávat. Nemám vždy švy ve správných barvách, protože bych musela mít spoustu nití, z kterých by bylo odšito minimálně a pak by tady ležely. A kdo šije ví, že to nejsou malé částky a u overlocku je to hned 4x. Vadí mi to, ale musím s tím žít. :-)

Pro romanticky - sportovně

 založenou duši. :-) Letos jsem měla problém s dárkem pro malou slečnu. A dávat jen tak peníze se mi nechtělo. Tak jsem na peníze vytvořila obal. Fotoalbum. :-) Pak mě napadlo, že se dalo vyfotit i trošku jinak.

 

Scrapbooking

jsem chtěla vždy zkusit. Takže kombinování vzorů a takové to různé zdobení, kdy to může jít až za hranici kýče, to byla pro mě výzva. Věnovat se tomu nebudu, ale chtěla jsem si to zkusit. Neměla jsem žádné scrapbookingové pomůcky. Patchwork podložka, patchwork pravítko, řezák, koberec a lékařská špachtle místo rýhovačky. Tak jsem zkusila jedno album. Výsledek docela ušel, tak jsem si říkala, že opravdu nic na takovou jednorázovku nebudu kupovat a připravila další 4 alba, která jen čekají na svůj kartónový vnitřek. Byl to příjemný relax. Teď už jen fotky a sem tam něco přidat, ale přehánět to nebudu. :-)

  

Co jsem ještě šila?

Opět s mývaly. Ale jinými. Tady ta kolekce Cool crazy - mám pocit, že tak nějak se jmenovala, mě baví. Škoda, že jsem nejvíce nakoupila opic.
Základ doplněn "co dům dal", protože se mi nechtělo kupovat další materiál, ale rukávy by se mi líbily světlejší. Celé to je z tenké teplákoviny. Rukávy a spodní okraj bez patentů, které tam přidám později, až syn z trička povyroste. Takže takové nepřímo rostoucí tričko. :-)
Mám pocit, že to je vše, co jsem před vánoci ušila. Byly tam ještě nějaké kousky, ale ty jsem nestihla vyfotit. Švadlenky znají "dokončeno 5 minut před předáním".

Merino

je náš oblíbený materiál na zimu. A dají sehnat už i pěkné materiály k šití. No, na Finsko ještě nemáme, i když i u nás se dají koupit merina z Finska.
Mně se povedl dobrý kup, když Veselá Jehlička končila svůj eshop a měla tam k mému překvapení i finské merino. Váhala jsem, zda ano a kolik, až tam bylo 1,5 metru, tak jsem to vzala. Vzala jsem i zbytkový půlmetr dalšího a černý merino patent. Což se ukázalo jako dobře, protože jsem se nakonec rozhodla, že z toho ušiji tričko pro manžela, ale bez spodního patentu by to tričko bylo krátké.
A ze zbytků jsem ušila synovi čepici a nákrčník. Což u mě nakonec překonalo i to tričko.
 

Dárky

S dárky pro nejbližší problém nemám, ale mám většinou problém, když chci někomu poděkovat ručně vyrobeným dárkem. Jsem sice člověk, kterému se líbí vše, každý styl, a proto upřímně umím pochválit vše, ale zároveň většinu z toho pro sebe nepotřebuji. Jsem velký praktik, proto různé kosmetické taštičky, které se nedají otřít, nejsou  nic pro mě. Nejsem typ na taštičky a asi je nepotřebuji nebo si drobnosti organizuji jinak, nevím. Možná nemám tolik těch drobností. :-)
Někdy bych ušila nějakou prostírku, podkafíčko, ale pak tápu, zda patchwork potěší, že neznám styl, který mají rádi a tak nevím, jaké látky použít. Používali by to vůbec? Sama nemám ráda, aby se mi kupily věci, které bych nepoužívala.
A když nevím, jak to má člověk, kterého vlastně tolik neznám, tak pak vycházím ze sebe a mám problém. Jsem ten praktik, který toho tolik nepotřebuje. Dárkem chci potěšit obdarovaného a ne jen sebe při tvoření. :-)
Proto jsem věděla, že letí mimoni a tak jsem koupila kousek látky a ušila nějaká trička pro děti. A nějaká mě ještě čekají. Věděla jsem, že to děti potěší a je to věc dočasná. Děti z těch triček vyrostou. :-)

By Myyna - poprvé

Je někdo, kdo ještě nezná Myynu? :-) Myyna občas tiskne své obrázky, kromě dalších výtvarných aktivit. Opravdu velmi zajímavá. Mrkněte na blok, kde si i pěkně počtete.
Nějaké tisky doma už mám, ale říkala jsem si, že bych si mohla ušít vlatní tričko, mikinu a nechat to potisknout. No, Myyně jsem poslala kusy látek a tady je zatím první hotové dílo. Mikina, jemně oversize. Škoda, že neumím fotit a je pravda, že věšák to oblečení nikdy nepozvedne. Nebo jsme opět u mé schopnosti focení? :-) Mikinu jsem záměrně šila větší a takovou obyčejnou. Tak nějak na mě působí baobab. Tisk je stříbrný. Ač je to nepřehlédnutelný strom, tak z něj nemám pocit, že by chtěl řvát do světa, že tady je. Ještě mám jeden, z toho bude tričko, které bude opět nenápadné a volné. Snažila jsem se o převedení emoce, kterou ve mě baobab vyvolává.