Letos všude pírka

Ušila jsem si v létě sukni - tepláky, až se organismus vzpamatuje a zmenší své obvody, pak předělám tu sukni pěkně do pásku. :-)

Mývalové letos jedou

a tímto body, kterému jsem vzadu kolem krku dala později ještě proužek, nekončí. :-) Ano, je trochu přerostlé. Asi velikost 146.

čepice - crazy cool

Trochu šití. Foceno, jak se jen dalo. Poslední měsíce mi tak letí, že jsem unavená na jakékoli slovo navíc. :-)

Sponzorovaný článek

Pamatuji si, jak před lety Američanky sdělovaly, že budou publikovat i sponzorované články a vysvětlovaly, proč na to přistupují a také, že vždy takový článek bude označený. Už dlouho nestíhám americké blogy sledovat, ale dneska jsem koukla....

Disclosure:  I have been compensated for my time and received the Flow Wall System compliments of Flow Wall. However, the ideas and words are all my own. I was not told what to write. I believe you have the right to know when a post is sponsored. Regardless of whether a post is sponsored or not, I believe in honesty, truthfulness, and complete transparency in my posts.
http://www.prettyhandygirl.com/laundry-room-reveal-and-flow-wall-giveaway/

Finský blog

°sponsored post

http://weekdaycarnival.blogspot.cz/2015/06/hem-was-here.html

Ráda bych něco takového viděla i u nás, příjde mi to fér vůči čtenářům. Třeba jen štítek PR. Osobně mi PR články nevadí a ani mi nevadí, když za to blogerka něco dostane Beru to jako odměnu za práci. Navíc se domnívám, že žádná blogerka by nepropagovala něco, s čím by se neztotožňovala, takže stydět se nemusí. PR články se často rozpoznat dají, a když mě nezajímají, tak je lehce přeskočím a někdy mi naopak naservírují až pod nos něco pro mě zajímavého.

Rámečková kabelka

Mezi švadlenkami teď letí šití rámečkových kosmetických taštiček. Změnila jsem rozměr přidala popruh a kabelka byla na světě. 

Nejdříve přišel prototyp. Špatná velikost, ani malé, ani velké. Tedy velké na kabelku dostatečně, ale se širokou základnou, tak to budu trochu rozměrově uzpůsobovat. A proč nevzít na prototyp echino, že? (ale byl to zbytek) :-) Jedna z nejdražších látek. Nic to nemění na tom, že se mi to líbí. Echino dělá svoje. 

Když jsem uviděla tu velikost, tak mi to problesklo na kabelku a tak střihla do dalšího kousku 30 cm echina.

Škoda, že neumím fotit. V reálu je mnohem hezčí.

stálá snaha o lepší nafocení... i modelku jsem sehnala, ale málo platné

A střihla jsem i na jednu kosmetickou

Tričkománie... skoro

Počasí focení moc nedalo a já se fotit nenaučím. Mám načteno, ale asi nemám ten vnitřní klid a vnitřní čas. Jsem ráda, že najdu čas něco ušít, natož to pak ještě nafotit. Ale mrzí mě, když výrobek fotkou shodím o patro níže.
Ušila jsem v poslední době několik triček. Pochlubím se těmi pro syna. Ta pro mě jsou obyčejná, netopýří rukávy, jednobarevná.
Jak jsem byla v tom zápalu, tak jsem namyslela milión dalších variací na tričko, ale to by naše dítě nevyužilo, to by muselo na prodej, ale šitím se živit nechci. Trochu schizofrenie. Když se mi konečně otevře kreativní kanál a já ho musím nechat nevyužitý. :-) A to mi tento měsíc příjdou velmi zajímavé látky a opět vymyšlených x verzí mikin, triček, tepláků.

 

nejjemnější a nejpříjemnější úplet, který jsem na šití měla

a ze zbytků nějaké ty nákrčníky

relativita času

Řekla jsem si, že ušiji čepici. Rychlovka do 30 minut hotovo. Navíc to není první čepice. Ovšem, ušít čepici pro dítě, které nedrží hlavu, takže ji má opřenou a vlastně hlavou otáčí v čepici, to není jen tak.

Trochu odbočím. Veřejnost si myslí, že dítě s DMO, to je motorický problém a příp. také mentální. Těch výzev je mnohem více a maličkostí, které znepříjemňují život nepočítaně. A každá vychytávka se hodí.

Aby se nemusela čepice neustále upravovat, tak je dobré ji ušít, co nejlépe sedící. Spousta dětí má na výšku hlavu normálně velkou, ale obvod menší, proto jim nesedí žádná kupovaná čepice. A na takové ty šmoulí či beanie se může zapomenout. Šmoulí, kde se ztratí vše a je jedno, jak přesně střihově a šitím čepice vypracovaná je. Když se šije čepice přesně na hlavu, tak to občas dělá neplechu u švů, které čepici směrem nahoru tvarují. Tam musí být střih a šití přesné. Takže jsem 30 minutovou čepici měla za 4,5 hodiny. Čepice je směrem dozadu prodloužená, aby lépe kryla uši.

První kulatá

kabelka a poprvé práce s koženkou a poprvé kédr. Mám co pilovat. :-)

"Pamětníci" poznávají Urban Angel kolekci. :-)
Šito podle časopisu Marina Quilt 2012, Judita
http://www.nej-sici-stroje.cz/ moc děkuji, u každého šití na vás myslím.

halenka s břehulí říční

Opravdu nemáme doma velké zrcadlo, a když nezvládám focení ani tak.... :-) K instalaci jsem si musela trochu pomoci špendlíky, a že mám doma sukni, která má v sobě ladící použky, to je náhoda. Sukně má skoro 15 let.:-)
Úplet od Birch jsem koupila na www.sitiniti.cz .

Podle knihy Madame Chic by měl mít šatník 10 kusů oblečení na dané období, kabáty, bundy a podobné kusy se do toho nepočítají. No, a já jsem zjistila, že nemusím třídit, já bych potřebovala doplňovat. :-) Pravda je, že sedím jen doma nebo potřebuji cvičební oděv. :-) Kancelář je už dávno za mnou a občas mi to i chybí. :-)

PS: Vím, že letí drátěná ramínka, ale mám raději dřevěná. U drátěných mám pocit, že bych je měla vyražená v oblečení. Samozřejmě, že to nemusí být pravda, prostě můj psychologický blok. :-)

Jak na pletenou čepici

Občas se mě ptáte, jestli mám popis na čepici, nikdy nevím, zda vás zaujal vzor nebo chcete opravdu popis. Tak proberu obojí, s tipy, jak na to, protože já pletu na míru.

Tento článek není pro úplné začátečníky. Počítám s tím, že umíte hladce, obrace, víte, co znamená ujmout či přidat oko. Návodů a škol na pletení je na netu dost, a proto to není mým cílem.
Jak to tedy dělám já. Vytvořit si vzor, který někde vidím a zvlášť v pletené verzi je jednoduché. Stačí si vzít jen čtverečkovaný papír, protože vše je to jen o řádcích a sloupcích. Věřím, že dnes na to budou i nějaké ty aplikace, protože na patchwork jsou.  Bohužel, neporadím, protože mně stačí ten čtverečkovaný papír.

V ukázce je vzor z čepice. Vždy je nutné si vyznačit opakování vzoru, abychom zjistili, kolik ok potřebujeme pro navazování vzoru. To je tehdy, když něco pleteme dokola. Což tady potřebujeme celkový počet ok dělitelný 4. Někomu asi vyhovuje vybarvit si čtverečky plně. Nevím, proč já si dělám pleteninu. :-)

A teď k čepici jako takové. Jak jsem psala, většinou moc podle nějakých návodů a popisů nepletu, tedy v současné době vůbec. Mám na to oko (aspoň na něco :-)), takže mně většinou stačí se podívat i na různě vyplétaný vzor a upletu ho.

Rozměry - na přízi je vždy napsáno, kolik ok a řad vytvoří čtverec 10 cm x 10 cm pleteniny. Vždy si tento zkušební čtverec pletu a pletu si ho nepatrně větší, abych přesně zjistila, jak to bude "v mých" rukách. Někdo více utahuje, někdo plete volněji.
Tak vím, kolik ok mám na 10 cm, kolik i na 1 cm. Patent pletu vždy na jehlicích o půl až jedno číslo menší než tu základní pleteninu.

Tvarování špičky - to je různé, já to pro své dítě musím mít naprosto přesně, protože má hlavu opřenou, ale u zdravých dětí je variací hodně a není nutné to mít na půlcentimetr přesně. Takže je možné to na konci jen stáhnout nebo si rovnoměrně na 4-6 místech ujímat nebo si vzít popis nějaké čepice a jen na ni použít barevný vzor, který budete chtít. :-)

Do patentu často provlékám gumičkovou nit, ale to jsou mé specifické potřeby, takže spíše tip, kdyby se vám něco vytahalo nebo bylo větší, tak jak si to upravit.
Jak vidíte, tak přízi vzadu neustále přetahuji a dělala jsem to tak i na žluté části, kdy jsem pletla s dvěma klubíčky žluté. Kdybych použila jednu přízi, tak by pletenina byla tenčí než zbytek. Kdybych pletla se dvěma najednou, tak by byla oka větší a vlastně i díry. Takhle ta pletenina zůstane stále stejná. Viz. další obrázek z líce.

Použila jsem pro ukázku tu čepici, kde jsem spletla vzor, protože je tam více té jednobarevné části, tak to jde lépe vidět.

A inspirovala jsem se na tomto finském blogu - http://piipadoo.blogspot.cz/2014/01/lisaa-noblea.html, a proto, pokud budete předávat dále, dejte prosím odkaz na mé stránky, aby šla vidět původní inspirace. Děkuji.

Letní deka

Na dece jsem pracovala asi 2 roky. Ne, že by byla náročná, ale ten čas, pak nejel stroj...
Tato kolekce má zvláštní lesk, uvnitř je sójový vatelín a vespod lyocel. Vše tak, aby to mohla být letní deka na spaní, která nebude moc hřát a spíše chladit.
Líbí se mi různé patchworkové vzory, lákají mě pro svou výzvu, ale pravda je taková, že k nám domů se hodí jednoduchost. Po všech loňských peripetiích se strojem, jsem si závěrečné šití této deky užívala. Stroj šil, stabilně, perfektně, nit se krásně provazovala, ono na těch lepších (bohužel drahých) vatelínech asi také něco bude. Užívala jsem si tyto maličkosti.

Čepice k rukavicím

Naposledy jsem upletla čepici - zde a nějak jsem netrefila vzor, rukavice byly pletené někdy v únoru/březnu, že jsem se nepodívala na ty rukavice hned. :-) Tak teď jsem upletla čepici se správným vzorem. Pletla jsem trochu jinak a zase pokud jde o pletení, tak ta první se mi líbila více. :-)

Mám blog,

ale blogerka nejsem.
První blogy, které jsem četla byly americké a většinou jsem se k nim dostala přes design a DIY, byl to můj únik z reality, která byla na hony vzdálená nejen mým zájmům, ale také normálnímu životu. Až mnohem později jsem objevila české blogy a ani nevím jak. Zpětně jsem zjistila, že některé blogerky i nějakou dobu už blogují, a že i ony mají podobné zájmy jako já, že tedy už nemusím nakukovat tak daleko.
Od Američanek jsem se hodně o blogování naučila (navíc mám i slušný přehled v SEO, opět jsem se učila u Američanů). Věděla jsem, jak může blog pomoci dostat se k profesi snů, jak může občas i vydělávat či sem tam nějaký prospěch z toho blogerce přinést, kromě toho nejpříjemnějšího bonusu a to je komunita stejně zaměřených lidí. Tak daleko to u nás tehdy nebylo.

I přesto všechno se z mě blogerka nestala. 1) nemám čas 2) neumím psát, 3) neumím fotit a z časových důvodů se to ani nezlepší, 4) nerada se "odhaluji". Nemám blogerské ambice, ale kamarádce jsem radila, aby se touto cestou vydala, že i u nás to jednou dospěje do stavu, kdy blogování může přinést nějakou z výhod, kterou jsem výše zmínila.
Blogy ráda čtu, opravuji, ráda na ně koukám. Čtu jich jen minimum, někdy jsem ráda, když na ně jen mrknu. :-) Ale ty krásné fotky občas vážně stačí. :-)

Můj blog má český název "Pod olivami", protože měl původně nějakou vizuální myšlenku, ale k té už nikdy  nedojde. Je to album mé šicí či pletací relaxace či šicích výzev.
A ty olivy svůj význam mají, ale.......... nerada se "odhaluji". :-)