ale blogerka nejsem.
První blogy, které jsem četla byly americké a většinou jsem se k nim dostala přes design a DIY, byl to můj únik z reality, která byla na hony vzdálená nejen mým zájmům, ale také normálnímu životu. Až mnohem později jsem objevila české blogy a ani nevím jak. Zpětně jsem zjistila, že některé blogerky i nějakou dobu už blogují, a že i ony mají podobné zájmy jako já, že tedy už nemusím nakukovat tak daleko.
Od Američanek jsem se hodně o blogování naučila (navíc mám i slušný přehled v SEO, opět jsem se učila u Američanů). Věděla jsem, jak může blog pomoci dostat se k profesi snů, jak může občas i vydělávat či sem tam nějaký prospěch z toho blogerce přinést, kromě toho nejpříjemnějšího bonusu a to je komunita stejně zaměřených lidí. Tak daleko to u nás tehdy nebylo.
První blogy, které jsem četla byly americké a většinou jsem se k nim dostala přes design a DIY, byl to můj únik z reality, která byla na hony vzdálená nejen mým zájmům, ale také normálnímu životu. Až mnohem později jsem objevila české blogy a ani nevím jak. Zpětně jsem zjistila, že některé blogerky i nějakou dobu už blogují, a že i ony mají podobné zájmy jako já, že tedy už nemusím nakukovat tak daleko.
Od Američanek jsem se hodně o blogování naučila (navíc mám i slušný přehled v SEO, opět jsem se učila u Američanů). Věděla jsem, jak může blog pomoci dostat se k profesi snů, jak může občas i vydělávat či sem tam nějaký prospěch z toho blogerce přinést, kromě toho nejpříjemnějšího bonusu a to je komunita stejně zaměřených lidí. Tak daleko to u nás tehdy nebylo.
I přesto všechno se z mě blogerka nestala. 1) nemám čas 2) neumím psát, 3) neumím fotit a z časových důvodů se to ani nezlepší, 4) nerada se "odhaluji". Nemám blogerské ambice, ale kamarádce jsem radila, aby se touto cestou vydala, že i u nás to jednou dospěje do stavu, kdy blogování může přinést nějakou z výhod, kterou jsem výše zmínila.
Blogy ráda čtu, opravuji, ráda na ně koukám. Čtu jich jen minimum, někdy jsem ráda, když na ně jen mrknu. :-) Ale ty krásné fotky občas vážně stačí. :-)
Můj blog má český název "Pod olivami", protože měl původně nějakou vizuální myšlenku, ale k té už nikdy nedojde. Je to album mé šicí či pletací relaxace či šicích výzev.
A ty olivy svůj význam mají, ale.......... nerada se "odhaluji". :-)
Blogy ráda čtu, opravuji, ráda na ně koukám. Čtu jich jen minimum, někdy jsem ráda, když na ně jen mrknu. :-) Ale ty krásné fotky občas vážně stačí. :-)
Můj blog má český název "Pod olivami", protože měl původně nějakou vizuální myšlenku, ale k té už nikdy nedojde. Je to album mé šicí či pletací relaxace či šicích výzev.
A ty olivy svůj význam mají, ale.......... nerada se "odhaluji". :-)
Mám to trošku podobně. Nerada odhaluji svoje soukromí, můj domov a mou rodinu. Měla jsem a mívám občas pocity že nechci vystoupit ze svého soukromí a odhalit víc, a kdyby se to mělo změnit pak pouze v případě, že bych začala podnikat v nějakém tvůrčím odvětví. Do té doby je pro mě blog zábavou nikoliv business a hon za čtenáři a úspěchem. Mě to posunulo i dál v tom, že se dokáži namotivovat k něčemu dalšímu, že dokáži vylepšit svou prezentaci, je to únik od všech těch rutinních pracovních záležitostech, které mám dost technicky zaměřené, že mi chybí kreativní činnost. :)
OdpovědětVymazatMartina
Obdivuji všechny, kdo to umí. Ale není vždy nutné odhalovat soukromí, některé to docela umí vybalancovat, některé dokonce soukromí skoro ani neodhalí, ale mně chybí především ten čas. I když s poodhalením vzniká u čtenářů větší pocit ztotožnění. Kreativitu potřebujeme v životě asi všichni. :-)
VymazatTak jsem na tom trochu podobně. Ovšem nemám žádné zkušenosti ani technické schopnosti. Vše je pokus omyl. Blog mám taky spíš pro sebe a občas se ráda pochlubím s tím, co umím a baví mě. Do soukromí ale svět nerada pouštím.
OdpovědětVymazat... a olivy miluji.
já ty olivy miluji především v tekutém stavu :-)
Vymazat