Scrapbooking

jsem chtěla vždy zkusit. Takže kombinování vzorů a takové to různé zdobení, kdy to může jít až za hranici kýče, to byla pro mě výzva. Věnovat se tomu nebudu, ale chtěla jsem si to zkusit. Neměla jsem žádné scrapbookingové pomůcky. Patchwork podložka, patchwork pravítko, řezák, koberec a lékařská špachtle místo rýhovačky. Tak jsem zkusila jedno album. Výsledek docela ušel, tak jsem si říkala, že opravdu nic na takovou jednorázovku nebudu kupovat a připravila další 4 alba, která jen čekají na svůj kartónový vnitřek. Byl to příjemný relax. Teď už jen fotky a sem tam něco přidat, ale přehánět to nebudu. :-)

  

Co jsem ještě šila?

Opět s mývaly. Ale jinými. Tady ta kolekce Cool crazy - mám pocit, že tak nějak se jmenovala, mě baví. Škoda, že jsem nejvíce nakoupila opic.
Základ doplněn "co dům dal", protože se mi nechtělo kupovat další materiál, ale rukávy by se mi líbily světlejší. Celé to je z tenké teplákoviny. Rukávy a spodní okraj bez patentů, které tam přidám později, až syn z trička povyroste. Takže takové nepřímo rostoucí tričko. :-)
Mám pocit, že to je vše, co jsem před vánoci ušila. Byly tam ještě nějaké kousky, ale ty jsem nestihla vyfotit. Švadlenky znají "dokončeno 5 minut před předáním".

Merino

je náš oblíbený materiál na zimu. A dají sehnat už i pěkné materiály k šití. No, na Finsko ještě nemáme, i když i u nás se dají koupit merina z Finska.
Mně se povedl dobrý kup, když Veselá Jehlička končila svůj eshop a měla tam k mému překvapení i finské merino. Váhala jsem, zda ano a kolik, až tam bylo 1,5 metru, tak jsem to vzala. Vzala jsem i zbytkový půlmetr dalšího a černý merino patent. Což se ukázalo jako dobře, protože jsem se nakonec rozhodla, že z toho ušiji tričko pro manžela, ale bez spodního patentu by to tričko bylo krátké.
A ze zbytků jsem ušila synovi čepici a nákrčník. Což u mě nakonec překonalo i to tričko.
 

Dárky

S dárky pro nejbližší problém nemám, ale mám většinou problém, když chci někomu poděkovat ručně vyrobeným dárkem. Jsem sice člověk, kterému se líbí vše, každý styl, a proto upřímně umím pochválit vše, ale zároveň většinu z toho pro sebe nepotřebuji. Jsem velký praktik, proto různé kosmetické taštičky, které se nedají otřít, nejsou  nic pro mě. Nejsem typ na taštičky a asi je nepotřebuji nebo si drobnosti organizuji jinak, nevím. Možná nemám tolik těch drobností. :-)
Někdy bych ušila nějakou prostírku, podkafíčko, ale pak tápu, zda patchwork potěší, že neznám styl, který mají rádi a tak nevím, jaké látky použít. Používali by to vůbec? Sama nemám ráda, aby se mi kupily věci, které bych nepoužívala.
A když nevím, jak to má člověk, kterého vlastně tolik neznám, tak pak vycházím ze sebe a mám problém. Jsem ten praktik, který toho tolik nepotřebuje. Dárkem chci potěšit obdarovaného a ne jen sebe při tvoření. :-)
Proto jsem věděla, že letí mimoni a tak jsem koupila kousek látky a ušila nějaká trička pro děti. A nějaká mě ještě čekají. Věděla jsem, že to děti potěší a je to věc dočasná. Děti z těch triček vyrostou. :-)

By Myyna - poprvé

Je někdo, kdo ještě nezná Myynu? :-) Myyna občas tiskne své obrázky, kromě dalších výtvarných aktivit. Opravdu velmi zajímavá. Mrkněte na blok, kde si i pěkně počtete.
Nějaké tisky doma už mám, ale říkala jsem si, že bych si mohla ušít vlatní tričko, mikinu a nechat to potisknout. No, Myyně jsem poslala kusy látek a tady je zatím první hotové dílo. Mikina, jemně oversize. Škoda, že neumím fotit a je pravda, že věšák to oblečení nikdy nepozvedne. Nebo jsme opět u mé schopnosti focení? :-) Mikinu jsem záměrně šila větší a takovou obyčejnou. Tak nějak na mě působí baobab. Tisk je stříbrný. Ač je to nepřehlédnutelný strom, tak z něj nemám pocit, že by chtěl řvát do světa, že tady je. Ještě mám jeden, z toho bude tričko, které bude opět nenápadné a volné. Snažila jsem se o převedení emoce, kterou ve mě baobab vyvolává.