Letní deka

Na dece jsem pracovala asi 2 roky. Ne, že by byla náročná, ale ten čas, pak nejel stroj...
Tato kolekce má zvláštní lesk, uvnitř je sójový vatelín a vespod lyocel. Vše tak, aby to mohla být letní deka na spaní, která nebude moc hřát a spíše chladit.
Líbí se mi různé patchworkové vzory, lákají mě pro svou výzvu, ale pravda je taková, že k nám domů se hodí jednoduchost. Po všech loňských peripetiích se strojem, jsem si závěrečné šití této deky užívala. Stroj šil, stabilně, perfektně, nit se krásně provazovala, ono na těch lepších (bohužel drahých) vatelínech asi také něco bude. Užívala jsem si tyto maličkosti.

Čepice k rukavicím

Naposledy jsem upletla čepici - zde a nějak jsem netrefila vzor, rukavice byly pletené někdy v únoru/březnu, že jsem se nepodívala na ty rukavice hned. :-) Tak teď jsem upletla čepici se správným vzorem. Pletla jsem trochu jinak a zase pokud jde o pletení, tak ta první se mi líbila více. :-)

Mám blog,

ale blogerka nejsem.
První blogy, které jsem četla byly americké a většinou jsem se k nim dostala přes design a DIY, byl to můj únik z reality, která byla na hony vzdálená nejen mým zájmům, ale také normálnímu životu. Až mnohem později jsem objevila české blogy a ani nevím jak. Zpětně jsem zjistila, že některé blogerky i nějakou dobu už blogují, a že i ony mají podobné zájmy jako já, že tedy už nemusím nakukovat tak daleko.
Od Američanek jsem se hodně o blogování naučila (navíc mám i slušný přehled v SEO, opět jsem se učila u Američanů). Věděla jsem, jak může blog pomoci dostat se k profesi snů, jak může občas i vydělávat či sem tam nějaký prospěch z toho blogerce přinést, kromě toho nejpříjemnějšího bonusu a to je komunita stejně zaměřených lidí. Tak daleko to u nás tehdy nebylo.

I přesto všechno se z mě blogerka nestala. 1) nemám čas 2) neumím psát, 3) neumím fotit a z časových důvodů se to ani nezlepší, 4) nerada se "odhaluji". Nemám blogerské ambice, ale kamarádce jsem radila, aby se touto cestou vydala, že i u nás to jednou dospěje do stavu, kdy blogování může přinést nějakou z výhod, kterou jsem výše zmínila.
Blogy ráda čtu, opravuji, ráda na ně koukám. Čtu jich jen minimum, někdy jsem ráda, když na ně jen mrknu. :-) Ale ty krásné fotky občas vážně stačí. :-)

Můj blog má český název "Pod olivami", protože měl původně nějakou vizuální myšlenku, ale k té už nikdy  nedojde. Je to album mé šicí či pletací relaxace či šicích výzev.
A ty olivy svůj význam mají, ale.......... nerada se "odhaluji". :-)